Jan Sviták

Spisovatel

Stará bolest Knihy pro děti O autorovi Kontakt Eshop

Knihy pro děti

Čertovo kopyto

Čertovo kopyto

Chci koupit tuto knihu

ISBN: 978-80-905082-0-0
Počet stránek: 176
Nakladatel: Jan Sviták - Jedním dechem

Anotace

Tváří v tvář svému strachu, smrti i samotnému peklu. 

Strýc Karel byl pro Olivera záhadou sám o sobě a když tajemstvím opředený život skončí, nic nebude jako dřív. Oliver a jeho nejlepší kamarádka Ema musí trávit prázdniny v domě, ve kterém Karel zemřel. A hned první noc se začnou dít divné věci! Kdo jim doručuje dopisy do zamčeného pokoje? Jaká překvapení ukrývají zamčené dveře, kterých je v domě víc než dost? Na čem Karel celý život tajně pracoval a proč vlastně zemřel? Otázek je víc než odpovědí a času zoufale málo.

Napínavý příběh prastaré legendy, jednoho useknutého kopyta, čerta, který se rozhodl ovládnout svět a dvou dětí, které mu v tom musí stůj co stůj zabránit. 

Ukázka

Oba jsme vstali současně a hned jsme se podívali na okno. Kniha tam pořád byla. I dveře byly zavřené, takže jsme byli v noci sami. Nevím jak Ema, ale já jsem si oddechl. Začali jsme se kopat z peřin a obouvat si boty. Ema se natáhla na stůl pro brýle a hned strnula, jako by dostala ránu elektrickým proudem. Na stole ležel další dopis. Vyskočili jsme na nohy.

Jste v pěkném průšvihu! Stálo na něm, ani o čárku víc. Papír i písmo byly stejné jako na tom včerejším. Ema to porovnala. Já jsem mezitím zkusil dveře. Stále byly zamčené a klíč byl v zámku z naší strany.

„To není možné, Olivere,“ řekla Ema a pořád zírala na dopis. „Nikdo se sem nemohl dostat! Tak kde se tady vzal? Babička to nebyla, to už je jisté.“ 

„Ale nějak se sem dostal,“ řekl jsem a určitě jsem měl pravdu. Nějak jo, ale jak? Nedávalo to smysl. „Myslím, že je v tom ten zrzavý kluk. Ten nám včera říkal totéž. Ale nevím, jak by sem ten dopis dostal.“

„Možná stejně, jako když včera zmizel,“ řekla Ema. „Každopádně to potvrzuje moji teorii o tom, že lidi můžou zmizet a objevit se na jiném místě.“

 

Pekelný advent

Pekelný advent

Chci koupit tuto knihu

ISBN: 978-80-85169-21-6
Počet stránek: 176
Nakladatelství Kava-Pech - 2010

Anotace

Oliver a Ema cítí, že letošní předvánoční čas rozhodně nebude klidný. Čert Křivák se vzpamatoval ze své porážky a vymyslel nový plán, kvůli kterému nebude nikdo v bezpečí. Co plánuje provést na Štědrý večer? Kam se poděla spousta dětí, které beze stopy zmizely? Podívejte se s Emou a Oliverem hluboko do podzemí, do samotného středu pekla, a pomozte jim zastavit zlo, které si na nás brousí zuby. Tato kniha volně navazuje na předchozí úspěšný titul Čertovo kopyto.

Ukázka

            Ema byla v noční košili a byla jí taková zima, že jí zuby drkotaly o sebe.
            Byla bosa, ale i přesto kráčela po ostrém jehličí a studených kamenech. Pichlavé šlahouny ostružin se jí zachytávaly za kůži a za noční košili. Nevšímala si jich. Kličkovala mezi vzrostlými stromy, ruce měla natažené před sebe, aby do něčeho nenarazila. Neměla totiž brýle a kolem byla tma jako v pytli.
            Slyšela ten pláč. A protože ho slyšela stále hlasitěji, věděla, že jde správným směrem.
 
            Byla vystrašená.
            Noc byla hluboká. Někde vpravo svítila nějaká světla, ale bylo to příliš daleko, aby to mohlo hrát roli.
            Pláč byl dětský a plný děsu. Trval dlouho a zněl zoufale. Ema se snažila jít co možná nejrychleji, ale přesto jí připadalo, že se posunuje se šnečí pomalostí. Nestihne to včas… Věděla to? Nebo se jen bála?
 
            Stromy řídly a světla přibývalo. Bílého, studeného světla, jaké může poskytovat pouze měsíc. Pláč zněl zpoza keřů, které před Emou kreslila temnota. Chtěla promluvit, zavolat směrem k tomu pláči, ale nevěděla, jestli je to rozumný nápad. Šla dál, přímo mezi keře.
 
            Keř ji držel silně jako lidské ruce a táhl ji zpátky do lesa. Bojovala s ním. Posouvala se pomalu a její strach narůstal. Věděla, že už je pozdě. A když se pláč proměnil ve zděšený řev, rozplakala se. Byla skoro na konci keře. Volná! I když nechtěla, i když věděla, co uvidí, otočila obličej na mýtinu, která před ní byla. Z mýtiny zněl řev a Ema to nechtěla vidět, ale nedokázala si poručit. Její oči hleděly do prostoru a i když jindy měla obraz bez brýlí neostrý, tohle viděla naprosto jasně.
            Bylo tam dítě, malé. Krčilo se v trávě a tak šíleně pištělo. K dítěti mířila postava. Ohromná, statná postava. Ve světle měsíce se jí leskly zuby, rohy i kopyto. Byl to čert. Smál se, křik dítěte mu dělal radost. V jedné ruce nesl řetěz, kterým chrastil, a v druhé pytel.
            Ema věděla, co se stane, a nechtěla to dopustit. Chtěla, aby to skončilo, jednou provždy. Zmítala sebou, škubala se, ale keř ji držel pevně. Bylo to zoufalé.
           
            Čert došel až k dítěti, přehodil si řetěz kolem krku a jednou rukou zvedl dítě ze země. Zakřičel strašlivým hlasem a dítě náhle ztichlo.
            „Ne, prosím. Byl jsem hodný. Prosím!“ křičelo dítě, ale čert se jen smál a kroutil hlavou.
            Ema to pozorovala. Byla prázdná. Hleděla na čerta. Keři už nevzdorovala, protože věděla, že to nemá smysl. Pak k ní čert otočil hlavu.
            Sledoval ji a Ema sledovala jeho. Nebála se, věděla, že jí nic neudělá. Teď ne. Čert se zašklebil, vyplázl jazyk a vhodil dítě do pytle.
            „Najdeš ho v pekle,“ řekl a dítě se rozkřičelo.
            Ema sebou začala šít, co to šlo. Chtěla z keře ven. Chtěla se pustit do čerta a osvobodit dítě, ale keř jí nepovolil ani centimetr.
            Čert k ní byl už otočený zády a odcházel. Pomalu, neměl důvod spěchat.
            A Ema udělala to jediné, co mohla udělat.
            Začala křičet.